K poslednímu předvánočnímu utkání se, po večírku nabuzená Lokomotiva, v pátek rozjela proti Opavské gardě.
Utkání samotné bylo dosti zajímavé a náročné pro obě strany, k nevíře a vyrážející dech byly i naše cestovatelské
patálie, kterých tentokrát opravdu nebylo málo.
Náš poznávací zájezd do Opavy začal dosti pozoruhodně, původní čas odjezdu z Břeclavi byl určen na druhou hodinu
odpolední. Ve skutečnosti se nám podařilo vyjet až kolem třetí hodiny, spoluhráčku totiž zastihla sněhová kalamita
po cestě ze zaměstnání, které má až někde za Vídní. (nebo tam někde poblíž)
Jelo se dvěma auty, část si ještě udělala zastávku v Brně-Tuřanech pro zbytek našeho celku a pak se směle uhánělo dál.
Po úspěšném srazu na olomoucké Benzině jsme se rozjely v širou dál. Právě jsem seděla v druhém autě, když z auta
před námi někdo vyhodil hořící cigaretu. (ano, bylo to auto naší druhé půlky týmu a zdálo se nám to nějaké podezřelé)
Nebyla to cigareta, naskytl se nám nevídaný pohled na výfuk tančící po silnici. Nejprve cigareta, následně hadice se třpytkami…
ve skutečnosti jiskry a náš úhybný manévr, abychom se s hopsajícím výfukem nestřetly. (to by byl asi průšvih)
A aby toho nebylo málo, zastavily jsme se v Příboru, (škoda, že bez hlavního chodu) uběhlo tak deset minut co
jsme minuly ceduli směr Opava. To konec konců po prohlédnutí mapy nebylo zas tak hrozné, jako silnice, které nás
tuto část cesty ještě čekaly. (led, sníh a serpentiny) Při sjíždění poslední etapy stíhacího závodu jsme se zdržely
za velmi pomalým řidičem (asi začátečníkem), nebýt jeho, ta dopravní policie by nás určitě nezastavila.
Následovala konverzace:
Řidička: „Dobrý den, víte pane, my hrozně spěcháme na zápas.“
Policista: „A co hrajete? “
Ř.: „Volejbal a máme velké zpoždění, vlastně už jsme měly být v Opavě.“
P.: „V tomto počasí se nevyplatí spěchat. Paní řidičko, požila jste nějaký alkohol?“
Ř: „Ne.“
P.: „A podstoupila byste dechovou zkoušku?“
Ř.: „Ano jasně. A to musím do té zimy?“
P.: „Tak si, prosím, vystupte z auta a pojďte nám dýchnout.“
My ostatní v autě: „Sakra, tak to už fakt nestihneme. Snad na nás to druhé auto někde počká. Co se s ním tolik vykecává, snad nedostala pokutu…“
Řidička nic nenadýchala, rychlost jsme také nepřekročily, ve výsledku jsme byly rády, že tito milí policisté
nestavěli to naše auto bez výfuku. To bychom ten zápas asi opravdu nestihly.
Na hřiště jsme se dostavily pár vteřin před vypršením limitu pro kontumaci, stihly jsme si jen některé párkrát
bouchnout balonem o zeď, než bylo odpískáno a šly jsme zdravit soupeře. (to se některé hráčky teprve hrnuly z šatny)
Úvodní set naznačoval suverénní výhru domácího kolektivu, ale opak se stal pravdou. Po dvou prohraných setech na rozcvičení
jsme najednou začaly vyhrávat. Divné a z mé strany nepopsatelné, jak mi chybělo rozcvičování, připadala jsem si duchem nepřítomna.
Avšak ostatní se toho nebály a makalo se hlava nehlava až k nádhernému vítězství 15:12 v tie-breaku.
Následně jsme se hromadně odebraly do pěkné hospůdky U Hrocha na něco dobrého k snědku. Zde se náš pobyt protáhl kromě jídla
o dvě láhve šampaňského, pan vedoucí nás chtěl asi odradit od večerní procházky městem. Nálada byla výborná, ještě aby ne,
vyhrály jsme. Ale v pokročilé hodině jsme pomalu začaly usínat na stolech asi z únavy z cesty a to byl ten moment,
kdy jsme začaly dělat lidově řečeno blbosti a hrály jsme si na muslimky. (proto to úvodní foto)
Po příchodu na ubikaci jsme se nachystaly na spaní a chtěly se sejít pohromadě u láhve vína. Bohužel první vývrtka zklamala – úplně se rozpadla
(část zůstala zaražena v láhvi), tak jsme našly v autě druhou – ta taky vysněnou láhev neotevřela (pro změnu se její nesmrtelná spirála narovnala do pozoru).
No měly my jsme to ten den ale štěstí, to opravdu nevymyslíš. Nakonec se kolegyňce podařilo víno otevřít – byla nucena zarazit zátku a podařilo
se jí to až plastovým ramínkem na šaty. No věřily byste tomu? Já ne, kdybych to neviděla na vlastní oči.
Druhého rána jsme se probraly do pěkné kosy, proto jsme si zašly ještě na čaj. Hrály jsme totiž až ve dvanáct hodin. Sice už jsme se stihly rozcvičit,
ale jako bychom byly na tom hřišti namalované. První dva sety jsme prohrály, ale do třetího jsme už nastoupily s vážnou tváří
a stav setů hezky pěkně vyrovnaly. O pátém setu se snad ani nemusím zmiňovat, tento víkend byl pro holky z Opavy jistě prokletý,
jelikož jsme je porazily znovu, pro tentokrát s devítkou.
A tak dopadl náš první výlet na sever velmi pěkně, stav silnic byl o dost horší než v pátek, ale ve zdraví a bez úhony jsme
dorazily domů a ještě s dvojím vítězstvím. Co víc si pod stromeček přát. Tímto chci popřát Všem čtenářům krásné
a radostné Vánoce plné pohody a do nového roku 2011 hlavně mnoho úspěchů a především zdraví a štěstí.
Datum : 21.12.2010 Autor : Tereza Hunkařová Foto : Ivan Rylich
